Indiáni

Uf, tak jsem to přežila. A to mě ani nepotkala ta strašlivá větrná smršť, protože jsem odjela o den dřív. Byla jsem tam vlastně jen na jednu noc a myslím, že to bohatě stačilo :o)

Rok: 2010
Místo: Kosový (kosí) potok, lokalita Slavkovský les

V Praze jsme s rošťákem nasedli na vlak a po krásných luxusních vedrem (a to zdaleka nebyl takový hic, jako když jsme jeli zpátky) prosycených třech hodinách jsme vystoupili v Plané u Mariánských lázní. Tam nás vyzvedla kámoška a frčeli jsme na louku. Tedy vlastně na louky. Jedna spodní. Druhá horní. My byli samozřejmě v té horní, ale nebyla to taková hrůza, do kopečka se šlo jen polehounku a chvilinku.

Tee-pee, bederní roušky, sheltery, potok nahoře unavený a malinký, dole bujarý a rozjásaný a (co bylo nejdůležitější) - náááádherně stuuuudenýý. V potoce jsem prala na kusu šutru jako na valše, umývalo se tam nádobí (ekologicky a to tedy tak, že se do nádoby buď nabraly šutříky a trochu se rýžovalo anebo tak, že se prostě utrhnul kousek trávy a tím se to celé vytřelo), brouzdaly se tam děti a v jeho spodní části se pak oblažovali dospělí (děti samo taky, protože indiáni jsou otužilí a to tak, že se v té ledovici koupalo i roční dítě a ani neceklo), rozdělávání ohně od jiskřičky (ocilka, ostrý šutr, připravený troud, prsk, jiskřička do troudu, troud do jedné ruky, druhou na to zlehka přimáčknout takové ty drobné větvičenky z lesa, pak to celé hořící dát do větších větviček atd.) - nevěřila bych tomu, kdyby to kámoška ukázkově nepředvedla ve snaze uvažit oběd, vaření v kotlíkách či nasucho v pánvi, spaní u ohně, prouzené naprosto všechno, co bylo ve stanu, dlouhé černé vlasy, indiánská jména, mokasíny, naprostý veget a pohoda.

Do toho všeho lítalo to moje splašené děcko jako magor, takže jsem moc odpočinku neužila, ale to koupání, praní na šutru a sušení na louce bylo natolik luxusní, že na celou tu akci budu ještě dlouho vzpomínat.

Krásné bylo, když mi foťáček zahlásil po prvním spuštění prázdnou batery, takže se spoléhám pouze na foťák kámošky, kterou ale potkal uragán a následný slejvák, pročež zachraňovala sousední tee-pee (protože její bylo potrháno kousek od místa, na kt. původně stálo) a následně i oblečení ze svého létajícího tee-pee a na foťáček a pár dalších věcí v tom děsivém kolotoči zapomněla. Nezbývá než doufat, že se kartička s tolik chtěným obsahem ještě vzpamatuje.

Aano, vidím vám tu otázku na očích - čůralo se a kadilo se do latríny, nad níž byla natažená celta. No prostě tureckej záchod. Děti mohly čurkat na krajích louky nebo vyhopsat nahoru po svahu. Ostatně - napravo borovice, nalevo smrky. Krásná úžlabinka, akorát kdyby ty stromy nepadaly, když "trochu" fouklo v tu sobotu...

A jeden zázrak na konec: v té úžlabince nebyl signáleček, takže když jsem ve vlaku zpátky zjistila, že jsem si v tee-pee zabudla zbrusu nový cínový náhrdelník, psala jsem na všechny strany a doufala, že se ta zvěst donese kámošce dřív, než se mému dárku něco stane. No donesla se. Po slejváku se na chvíli rozjasnilo, sms-ka přišla, kámoška za pomoci ostatních po-ma-lu rozbalila to, co zbylo z úplně nového !!!! tee-pee a pod jednou z dřevěných tyčí ho našla. Pak signál zmizel (anebo možná zmizel hned poté, co sms došla). Takže náhrdelník si užil svých několik minut slávy a já si vzpomenu na indiány pokaždé, když ho budu mít na krku :o)

Howgh !

Šumava

Tak snad abych to taky sepsala, ne?

Cereálie: Filipova Huť, chata Ligy lesní moudrosti, přesně rozpoložení tadyk v mapě ( pro lenochy )

Vidíte všude kolem ty neprostupné lesy, že? Nádhera, viďte? Já si tady pro sebe noblesám ještě dneska. A to jsme tam byli prosím pěkně od 7. března do 12. března (rok je u obou dní stejný, abyste si nemysleli !). Krásných pět dní, kt. jsme pak dalších 14 dní odstonávali a platili tak za pobyt na Šumavě (čti v nebi) krutou daň. Ještě že další návštěva indiánské chaty se uskuteční až za rok.

Příznivé bylo, že jsem zas po sto letech stála a světe div se (divte se !) jela na lyžích. A dokonce jsem nespadla, ani jednou jedinkrát, prostě vůbec. A jelo se mi moc prímově. Prcek mezi tím sáňkoval s taťuldou. Sice jsem jezdila jen na svahu pro snowboardisty a děti na sáňkách (no jooo... tak se smějte no), ale i tak dobrý. To bylo někdy ve středu, kdy už s námi byl Michal. V úterý jsem byli na Kvildě sice taky, ale to jsem odmítla vlézt do lyžáků. Ve středu už se kámoška nedala odradit a narvala mě do těch španělských bot už v chatě. Že se v nich pohybuju jako Quasimod, jí bylo úplně ukradené. Nejvtipnější bylo, když jsme vystupovali z auta na Kvildě a ona prej že nepotřebuju hůlky - je pravda, že na lyžování samotné jsem ty hůlky opravdu nepotřebovala, ale na zastavení u vleku v nějaké normální vzdálenosti (a ne až když jsem beznadějně zamotaná ve šnůrách) jsem je prostě potřebovala !

Teď už to vemu podle dnů, ať v tom nemáte chaos:

neděle 7. března - příjezd
- jela jsem já, divoch, kámoška, její dvě děti a dcera další kámošky či spíše známé
- jeli jsme po pražském okruhu
- jeli jsme nějaké tři hodiny, možná dvě a půl, ke konci už to s prckem pěkně házelo a rval se ze sedačky tak usilovně, že jsem už pozdějc ani neměla sílu držet ho na místě
- po příjezdu jsme si rozdělili pokoje a postupně se začali sjíždět další spoluobyvatelé (další dvě rodiny)

pondělí 8. března - příroda
- okolí se mi těžko popisuje, protože mě napadají jen samá vzletná slova a když je začnu matlat k sobě, vyznívá to tak až to skoro vyhnívá, ale pokusím se alespoň o něco: když mrknete na tu mapu, vidíte, že jsou všude kolem lesy, uprostřed klikatý potůček, sem-tam domek. Domky jsou stylové, krásně zapadající, staré i nové (ty jsou decentní, byť prudce moderní, z přírodních materiálů a krajinu nijak nenarušují, dokonce bych řekla, že s ní krásně znějí dohromady). Sníh se tam jen pluhuje, protože je to už první zona národního parku. Vypluhované a ostopované (pluh dělá zároveň i stopu pro běžkaře) jsou i chodníčky přes louku. Protáhnuté pluhem jsou samozřejmě i cesty, aby se každý osadník dostal v pohodě k tomu svému baráčku. Po jedné takové cestě (vlastně po dvou - jednu jsem našla s kámoškou a druhou o dva dny později s druhou kámoškou, aby se to nepletlo !) jsme se vozili na saních. Po té druhé to šlo tedy jako po másle, učiněná bobová dráha :o) Mezi těmi cestami a stopami ležel sníh, metry sněhu, nádherného jemného, sypkého a třpitivého prašanu. Neporušený sníh, žádné šlápoty, žádné psí (či jiné) chcanky, žádné špinavé haldy odrhutého sněhu, žádný bordel, žádné odpadky. Bílo kam oko dohlédlo. ... Nad tím vším byly v noci tuny hvězd a přes den svítilo slunce tak jasně, že se nedalo být venku bez brýlí.

úterý 9. března - příjezd zbytku sestavy
- odpoledne dorazil Michal
- dopoledne jsem byla poprvé na Kvildě, s malým jsme se sáňkovali a pak jsme ho postavili na lyže, moc ho to nebavilo, taky proto, že jsem na něj houkala, aby si dal pracičky na kolínečka... houkala jsem trochu víc nahlas a rázně, takže pak chudák držel postoj i u auta, kdy už lyže na nohách tedy opravdu neměl

středa 10. března - chata
- chata je vynovená, luxusní, upravená, rozšířená (přístavba) ... no krása prostě :o)
- z okna jsme měli výhled na les a hromadu sněhu a taky na ty hvězdy a měsíc
- topilo se tam v ohromném kotli na dřevo a vypadalo to v něm jako v pekle
- hrály se deskové hry, prcek nejvíc miloval šachy, ale nemyslete si, že je hrál nebo tak něco, on je jen vždycky rozložil na stůl a skládal vedle sebe na desku a pak zase zpátky do krabice, pařily se i Želví závody, Bang (myslím, že při spojení mě a Bangu má kámoščina dcera záchvaty smíchu ještě dneska ;o) - ve zkratce - byla jsem největší dřevo ze všech a tolik mozkových výpadků v jednom večeru jsem neměla snad ještě nidky) a Střelené kachny nebo tak nějak.
- o vaření jsme se dělily s holkama; já jsem toho teda moc nenavařila, ale doteď vzpomínám na palačinky, kt. jsem se konečně přinutila smažit na ne-teflonové pánvi (holt když se musí, tak se musí) a na gulášek, na kt. se mi sbíhají sliny, kdykoliv na něj pomyslím !
- každá rodina měla svůj pokoj a nakonec si všichni zamykali, protože prcek chodil i tam, kam neměl a krámoval skříně a tašky a taky kradl ostatním dětem sladkosti a hračky :o)
- měli jsme na pokoji dvoupatrovou postel, na kt. se během jednoho dne to naše torpédo naučilo vylézt, další den i slézt a o dva další dny později lezl dolů ne po žebříku, ale pěkně po druhé straně tak, že spustil nohy na spodní pryčnu a doufal, že nespadne

čtvrtek 11. března - sáňkování
- ve čtvrtek jsme s kámoškou objevily za hospodou svah, resp. protaženou cestu), po kterém se dalo krásně sáňkovat
- tolik srandy jsem už dlouho nezažila
- úplně jsem zapomněla, jak blbě jdou vytáhnout zacvaknuté brzdy u bobů
- mezi tím, co jsem se řehtala, druhá půlka mozku zpracovávala stále více a více aktuální otázky: "Přejedu ji, nepřejedu? Stihne uhnout? Sakra... ta brza drží jako přibitá. Tak nohama...!"; skoro jsem si spálila podřážky, ale ubrzdila jsem to a skončila v závěji. Řehtaly jsem se obě jako paka - aneb matky jezdí samy na bobech, zatímco se děcka tlačí na sáních :o)

pátek 12. března - odjezd
- no tady vám toho už moc neřeknu
- je to spojení všechno, co jsem napsala před chvílí... každý si ten poslední den snažil užít, jak nejvíc se dalo

Uff... gratuluji a děkuji, pokud jste dočetli až sem. Mám i nějaké fotky, dodám je, až je vydoluju v mobilu.

Oblíbené seriály a jejich znělky

byl jednou jeden život
rychlá rota
my z kačerova
gumídci
tom a jerry
willy fog
šmoulové
nessovi
včelka mája
sport billy
shaun the sheep
timmy time
mrňousci - i snaha se cení, že? :o)
hrabě káčula


majka z gurunu
návštěvníci
nemocnice na kraji města
sanitka
hříšní lidé města pražského
pehavý max a strašidla
arabela
pan tau
vlak dětství a naděje


pevnost boyard
hry bez hranic
vega


pobřežní hlídka
jump street 21
beverly hills 90210
dexter
profesionálové
beze stopy
čarodejky
gillmorova děvčata
sabrina malá čarodějka
hercule poirot
alf
krok za krokem
show billa crosbyho
plný dům
všichni starostovi muži
sex ve městě
ally mcbeal
goro bílý pes
opičí král
dallas
dva roky prázdnin
helena a její chlapci
sandokan
robin hood
skippy
mash
vinnetou
vilem tell
přátelé
mcgyver
the big bang theory
pipi
house md
nemocnice chicago hope
pohotovost
taken


babylon 5:
1. řada
2. řada
3. řada
4. řada
5. řada


csi:
las vegas
miami
new york



Doplněné:

taková normální rodinka
superman
čtyři z tanku a pes (pro změnu po polski)
twin peaks
nulová šance
akta x
věřte-nevěřte
čarodějky školou povinné
dinosauři Překlad: Zlato, jsem doma! ;o)
the tudors
vražedné pobřeží
škola zlomených srdcí
knight rider (není česky, ale to asi neva ;o)
matlock
jake a tlusťoch
hunter
kojak
miami vice
magnum
dempsey a makepeace
brutální nikita
hvězdná brána (zimomravky po chrbte...)
tarzan
daktari
walker texas ranger
doktorka quinová
melrose place
dynastie
odpadlík
magion

A další přidané:
dva a půl chlapa
fresh prince
happy tree friends
flinstoneovi
chůva k pohledání
zoufalé manželky
daria (není to znělka, ale je to boží)
JAG
south park (japonsky)
můj přítel monk
vraždy v midsomeru (wow!)
ženatý, se závazky
krajní meze, anglicky
kutil tim
komisař rex
odložené případy
diagnoza vražda
columbo (fakt?)
buffy, krotitelka upírů
bratrstvo neohrožených
příběhy alfreda hitchcocka
námořní vyšetřovací služba
hercules (takového řečnění a ještě anglicky
xena (to samé)
smallville
simpsonovi :o)
the o.c.
perry mason (a pořád dokola)

O Star Treku vím, jen ho musím napřed zpracovat ;o)


A k těmhle nemůžu najít pořádně koukatelné video:
čáryfuk
létající čestmír
smolíkovi
julie lescaut
kobra 11