V pátek jsme dali konečně prckovi zbytek dárků. Je pravda, že Veselá mašinka stále číhá u Kosmase na vyzvednutí, ale necháme si ji až na Vánoce, pač další dárky už by asi nebyly to pravé ořechové.
Dostal tedy ty brusle, od babičky magnetickou knížečku se zvířátkama a čokošku se 70 procenty kakaa. Od nás v pátek ještě dostal Lego a od zlé tety, kt. ho nutila o prázdninách turismovat (a to i do kopce !!! považte !!!) krásné dva angličáky (Bleska McQueena a Hipíka).
Lego taťka postavil (a pak znova já, když ho prcek rozbral na prvočinitele) a musím uznat, že s ním zatím ani jednou netřísknul (prcek, ne taťka) a hraje si s ním ukázkově (až jsem fakt překvapená). A rozhodně to není poslední Lego, kt. ten náš malý raubíř dostal. Hlavně tedy proto, že i mě baví si s ním hrát...
Angličáky si ihned zamiloval. Dokonce ani fotit jsem je nemohla. A když už se tedy mladý pán uvolil a za účelem zpravodajství mi je zapůjčil, bedlivě na celou akci dohlížel a ihned po skončení focení si prohlédl fotky a autíčka znovu naaranžoval a fotilo se znovu (obě fotky jsou téměř stejně, ale klientovi je třeba vyhovět, že). Zprvu teda víc žral Hipíka. Zatím co se Blesk nezaujatě válel po koberci, Hipík se chudák dusil v prckově křečovitě sevřené pěsti. To bylo v pátek... dneska už je poměr mezi autíčky téměř stejný. Hraje si pěkně s oběma. A tříská s nima taky s oběma stejně.
Na bruslích už jsme byli i venku, jak jsem psala minule. Trochu se mu ještě pletou nohy a vypadá v těch bruslíkách všelijak, ale zdá se, že základní princip pochopil. Jsme teď ve vyučovací fázi jedna - přední kolečko zcela zabržděné a vyhovuje nám to tak všem třem. Prcek není z pádů kdo-ví-jak nadšený, ale prozatím se nebojí, což je fajn.
Knížku má taky rád. Vyskládá si zvířátka na stůl a hledá je v soupisce na zadní straně. Ovšem už to není taková prča jako v pátek, takže se začíná rozlézat po zbytku knížky a zvířata řadí (nevím podle jakého klíče) na jednotlivé stránky (je tam k tomu i text, ale ten sveřepě ignoruje). Dá šest zvířat na jednu stranu a šest na druhou. Tygr ve větších, sup ve vodě, šimpanz na poušti apod. Ale podporuju jeho svéhlavého ducha a nekecám mu do toho. Ovšem když se začnou zvířata válet po zemi, je na čase mu knížečku neústupně sebrat...
Tož tak.
A ještě fotky
27. 9. 2009
Malý bruslař
Prcek dostal k nározkám brusle. Koupili jsme je na mimibazaru (jak jinak) za krásné čtyři stovky a splňují přesně to, co by brusle pro děti splňovat měly.
jsou vysoké - kvůli kotníkům
jsou variabilní - kvůli rostoucí nožce (17 - 24 cm)
jsou trpělivé - kvůli bezpečnosti dětí a snadnému učení (přední kolečko jde buď úplně zabrzdit nebo se točí jen dopředu nebo se točí klasicky dopředu i dozadu)
jsou necudné - dvě zadní kolečka se dají spojit k sobě nebo rozpojit podle toho, jak to prťousovi jde (když jsou od sebe, brusle jsou více stabilní)
Jsou to teda pořádné mašiny a jsou i o dost těžší, než ty klasické brusle z našich mladých let (čtyři kolečka a dva pásky přes boty), ale snad to nebude velká překážka :o)
No posuďte sami
jsou vysoké - kvůli kotníkům
jsou variabilní - kvůli rostoucí nožce (17 - 24 cm)
jsou trpělivé - kvůli bezpečnosti dětí a snadnému učení (přední kolečko jde buď úplně zabrzdit nebo se točí jen dopředu nebo se točí klasicky dopředu i dozadu)
jsou necudné - dvě zadní kolečka se dají spojit k sobě nebo rozpojit podle toho, jak to prťousovi jde (když jsou od sebe, brusle jsou více stabilní)
Jsou to teda pořádné mašiny a jsou i o dost těžší, než ty klasické brusle z našich mladých let (čtyři kolečka a dva pásky přes boty), ale snad to nebude velká překážka :o)
No posuďte sami
25. 9. 2009
Poprvé ve školce
Sbalila jsem bačkory, pití podepsané Míša zlobivec :o), hromadu náhradního oblečení, kdyby se milostpán pochcal a šlo se. Soukromá skolka Jahůdka na Černém Mostě je pro děti do šesti let a funguje vlastně jen ve čtvrtek a v úterý během lekcí angličtiny pro rodiče. V ostatní dny je otevřená herna, probíhá cvičení s dětmi, hudebka apod. Za čtyři hodiny tam člověk nechá 250 Kč (za předplacených deset vstupů pa 2000 Kč). Moc příjemné místo. Pěkně zařízené, s trampolínou a spoustou hraček, velkou červenou pohovkou a křesly a hromadou místa. Může tam být max. 15 dětí a podle jejich počtu jsou tam buď dvě nebo jen jedna teta.
Tetušky jsou moc příjemné a vysmáté a velmi ochotné. Má četná varování braly obě s úsměvem s tím, že tohle někdy děti dělají a že se mlátí navzájem apod., což mě dost uklidnilo :o)) V pohodě jsme s kamarádkou odešly na kafčo a dětičky zůstaly ve školce na pospas tetám (nebo naopak?).
Vyzvedávaly jsme je před polednem. Děti i tety spokojené. Jen jeden chlapeček plakal, že chce prckovy červené bačkůrky. No nedala jsem mu je, že...
Tetušky mi řekly, co prcek dělal, že byl až na excesy na pískovičky v pohodě, ani o něm nevěděly. Neplakal a nikomu schválně neubližoval, netřískal hračkama apod. Přiznávám se, že mě to potěšilo, protože jsem čekala velkou řadu stížností na to, jak je zlý a divoký a já nevím, co ještě. A ono nic. Tety ho vždy přiměly se dotyčnému "opískovanému" dítěti omluvit a šlo se dál. Pěju tedy chválu nejen na vychovatelky ze školky, ale i na prcka. Zvládli to všichni tři !
Dokonce dětičky i tvořily a dostala jsem na provázku zavěšenou modrou a žlutou hvězdu a mezi nimi zelený nosatý měsíček, všechno bujaře vymalované vodovkama.
Zbytek odpoledne už probíhal poklidně a protože byl prcek zlehka unaven (v noci nespal mezi třetí a pátou a vstávali jsme po šesté hodině), už tak moc neřádil, takže žádné dítě toho dne již nepřišlo k úhoně. Sice mi pak na chvíli zaklimbal v metru, ale ve vláčku už zase skákal jako čamrda. Podařilo se mi zaklínit si nohu mezi sedadla a když jsem mu ji vytáhla, vrazil ji tam v zápětí znovu a co myslíte... spolucestující měli o zábavu postaráno.
U vlaku nás čekal táta a šlo se dom. Čtvrtek tímto hodnotím jako velmi povedený !
Tetušky jsou moc příjemné a vysmáté a velmi ochotné. Má četná varování braly obě s úsměvem s tím, že tohle někdy děti dělají a že se mlátí navzájem apod., což mě dost uklidnilo :o)) V pohodě jsme s kamarádkou odešly na kafčo a dětičky zůstaly ve školce na pospas tetám (nebo naopak?).
Vyzvedávaly jsme je před polednem. Děti i tety spokojené. Jen jeden chlapeček plakal, že chce prckovy červené bačkůrky. No nedala jsem mu je, že...
Tetušky mi řekly, co prcek dělal, že byl až na excesy na pískovičky v pohodě, ani o něm nevěděly. Neplakal a nikomu schválně neubližoval, netřískal hračkama apod. Přiznávám se, že mě to potěšilo, protože jsem čekala velkou řadu stížností na to, jak je zlý a divoký a já nevím, co ještě. A ono nic. Tety ho vždy přiměly se dotyčnému "opískovanému" dítěti omluvit a šlo se dál. Pěju tedy chválu nejen na vychovatelky ze školky, ale i na prcka. Zvládli to všichni tři !
Dokonce dětičky i tvořily a dostala jsem na provázku zavěšenou modrou a žlutou hvězdu a mezi nimi zelený nosatý měsíček, všechno bujaře vymalované vodovkama.
Zbytek odpoledne už probíhal poklidně a protože byl prcek zlehka unaven (v noci nespal mezi třetí a pátou a vstávali jsme po šesté hodině), už tak moc neřádil, takže žádné dítě toho dne již nepřišlo k úhoně. Sice mi pak na chvíli zaklimbal v metru, ale ve vláčku už zase skákal jako čamrda. Podařilo se mi zaklínit si nohu mezi sedadla a když jsem mu ji vytáhla, vrazil ji tam v zápětí znovu a co myslíte... spolucestující měli o zábavu postaráno.
U vlaku nás čekal táta a šlo se dom. Čtvrtek tímto hodnotím jako velmi povedený !
22. 9. 2009
Pečeme buchty
Prcka docela baví pomáhat mi při vaření. Tentokrát si přitáhl židli a vetřel se mi do receptu na tradiční české buchty. Těsto už jsem měla hotové, rozválené a připravené na plnění. Nasypala jsem mu do misečky skořici a dali jsme se do práce.
Rozválené plátky těsta se sice docela lepily k pracovní desce, ale nakonec to až tak nevadilo; hlavně, že se do nich vešlo potřebné množství švestek (většinou bohužel jen čtvrtka či půlka). Prcek si vždycky vzal plátek těsta, položil na něj švestečku, mocně posypal skořicí a čekal na cukr. Pak to nějak splácal dokupy, pořádně tomu nafackoval, obalil ještě ve skořici a položil stranou :o)
Je vám určitě jasné, že skořice byla naprosto všude. Na hlavě, na plotýnce u sporáku, na zemi, na olbečení... i v čaji nakonec :o)
Další várku těska prcek rozválel sám a plnili jsme dál. Buchet nakonec bylo dost, jak je vidět na fotkách. Původně jich mělo být jen 12 :o)) Hodnotím to tak, že nejlíp se mně osobně povedla poslední buchta. Ale tak to už se mnou bývá. A platí to i pro pečení cukroví. Nejlíp se mi vždycky povede poslední várka - aneb když už se konečně dostanu do varu a jde mi to, je konec :o)
Tentokrát mám pro vás i fotky, jen se prosím připravte na ne moc dobrou mobilovou kvalitu. Je to docela rozmazané, ale můžu za to já, protože jsem z nějakého důvodu vůbec nebyla schopna se plně soustředit ;o) (umatlané ruce a příliš aktivní dítě)
Rozválené plátky těsta se sice docela lepily k pracovní desce, ale nakonec to až tak nevadilo; hlavně, že se do nich vešlo potřebné množství švestek (většinou bohužel jen čtvrtka či půlka). Prcek si vždycky vzal plátek těsta, položil na něj švestečku, mocně posypal skořicí a čekal na cukr. Pak to nějak splácal dokupy, pořádně tomu nafackoval, obalil ještě ve skořici a položil stranou :o)
Je vám určitě jasné, že skořice byla naprosto všude. Na hlavě, na plotýnce u sporáku, na zemi, na olbečení... i v čaji nakonec :o)
Další várku těska prcek rozválel sám a plnili jsme dál. Buchet nakonec bylo dost, jak je vidět na fotkách. Původně jich mělo být jen 12 :o)) Hodnotím to tak, že nejlíp se mně osobně povedla poslední buchta. Ale tak to už se mnou bývá. A platí to i pro pečení cukroví. Nejlíp se mi vždycky povede poslední várka - aneb když už se konečně dostanu do varu a jde mi to, je konec :o)
Tentokrát mám pro vás i fotky, jen se prosím připravte na ne moc dobrou mobilovou kvalitu. Je to docela rozmazané, ale můžu za to já, protože jsem z nějakého důvodu vůbec nebyla schopna se plně soustředit ;o) (umatlané ruce a příliš aktivní dítě)
fotky
21. 9. 2009
Prckovy třetí nározky :o)
Za prvé si musím mohutně postěžovat na místní super-hyper-super-truper-markety, které nemají ani řapíkatý celer, natož cokoli méně běžného. Třeba čerstvé maliny, kt. když je člověk potřebuje nejvíc, fakt nemaj naprosto nikde. Ovšem vsadím se s vámi, o co chcete, že v prosinci budou k dostání naprosto běžně. Nutno však podotknout, že v ovo-zelu na Masaryčce (u Vietnamců) je mají ;o) a možná i v Holešovicích, ale tam jsem fakt v sobotu nejela. Nesehnala jsem ani vlašské ořechy !! A to jsem si - debil - našla recepty takřka podzimní. No proč mít ořechy na podzim, když je jejich sezona...že. Logicky !
No, takže nakupování opravdu stálo za to. Creme fraiche (nad i má být stříška, ale myslíte, že vím, kde ji vzít?) taky neměli, ale to jsem jim posléze odpustila, když jsem se ve své kuchařské alfě i omeze dočetla, že ji mají jen ve speciálních obchodech :o) Aneb čti recepty až do konce, káčo !
Tak... nakupovat jsme tedy byli dvakrát a stejně jsem nakonec musela improvizovat, čož mě neba, protože pokud je recept napsaný s uzenou šunkou, má se dělat s uzenou šunkou (alespoň napoprvé... ať člověk ví, jak to "správně" chutná.) Ale samozřejmě se vynalézavosti meze nekladou. A taky jsou lidé, kt. recepty nepotřebují vůbec. Já to nejsem, takže popojedem.
Na mimibazaru/mimiaukci jsem prckovi napřed vyhrála LEGO (hasičské auto) a posléze koupila brusle (naprosto luxusní, nastavitelné, na několik let, bezpečné). U Kosmase jsem ještě objednala Veselou mašinku a gratulovala si, jaká jsem skvělá matka :o))
Och, jak jsem se spletla. LEGO bude až tento týden a knížku taky půjdu vyzvednout až zítra (nározky mělo to ubohé dítě v sobotu). Naštěstí ale máme babičku, která tomu našemu zlobidlu koupila nejen čokoládu se 70 procenty kakaa (tu prcek rozbalil jako první a během minuty z ní zbyla jen polovina!!), ale taky úža magnetickou knížku s hromadou zvířátek. Prcek si ji zamilloval a já taky ;o)
Brusle se mu taky líbily a dokonce v nich už i "jezdil", ale bude to asi na dlouho. Taky proto, že najít tady někde cestu bez šutrů vhodnou kbruslení je skoro nemožné. Ovšem z hlediska bezpečnosti je určitě lepší jezdit až do jara doma po koberci :o)
No, když už jsem tak nakupovala, bylo by asi fajn říct, co jsem vařila. Vybrala jsem si schválně zářijová čísla Apetitu z let 2007 - 2009 a nakonec vařila toto:
Quiche s šunkou, rajčaty a rukolou - recept zatím na webu není (aktuální číslo)
Přiznávám se, že kdyby mě pozoroval nějaký špičkový kuchař, spáchal by sebevraždu. Speciálně když jsem dělala šarlotky. Narvat ty nasáklé toasty do pidi-misek (z kysané smetany)... to tedy bylo něco! Nakonec to ale všechno dobře dopadlo a šarlotky po vyklopení z misek krásně držely tvar (skoro jako na fotce u receptu). Jen příště musím vymačkat z rozmrzlých malin vodu a koupit skutečný crame fraiche a nenahrazovat ho zakysankou (zakysanou smetanou).
Tak to je vše. Fotky nemám. Odešel foťák a nenechal adresu a mobil fakt večer už fotit nezvládá. Ale dort ještě bude a musíme prckovi dodat další dva dárky, takže se nermuťte a vyčkejte času :o)
Jo a pokud si myslíte, že prcek něco z toho, co jsem tak pracně vařila, jedl, tak jste na omylu. Zdlábl jen ořechový chleba. Šarlotku jsme mu s Michalem sežrali, protože už měl stejně tu čokoládu... že jo ;o)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)