Pračka

Volám prcka, ať mi jde pomoct dát oblečení do pračky. Vším třískne a běží jak o život. Otevře pračku a láduje do ní věci, kt. mu podávám. Pak se zastaví nad Michalovou mikinou a říká: "Táta" a foluje dál. Ukáže mi, kam dát prášek, ale protože je zrovna ta část pračky docela nějaká taková celá umouněná a jsou v ní zbytky pracího prostředku, pomůže mi i s umýváním. Pak nasype prášek (za mé asistence), sám (!!!) nastaví program a jedem :o)

Někdy mě fakt překvapuje, jak se šikovný. A kdybyste věděli, kam už dosáhne. To je nevídané. A kam nedosáhne, tam si přitáhne židli. Teď třeba zrovna teď poslouchá písničky (které si sám zapnul) a během každé písničky běhá dokola v pokojíčku. Pak počká, až začne další, a obíhá nanovo. Taky jsem si všimla, že už docela ovládá myšku, resp. daří se mu kurzor dostat tam, kam potřebuje. Zatím mu to teda chvíli trvá, ale to je (myslím) zcela pochopitelné :o) A s jakou rychlostí dokáže otevírat, zavírat a přemísťovat okna (ta v počítači, samozřejmě). To byste nevěřili. Dvacet oken otevřených jednou klávesovou zkratkou, kt. nemůžu odhalit! A kolikrát jsem přišla k ICQ a musela jsem psát zprava doleva, než jsem přišla na to, jak se z Blízkého Východu dostat zpátky do Evropy :o)

A jde mu i vysávání, akorát mu vždycky vemu vysavač, když se sací hubice začne přemísťovat směrem k peřinám, oknům, dveřím či skříním. Přeci jen vysátý koberec bohatě postačí k mé spokojenosti.

No ale abyste si nemysleli... před chvílí mi zdrhnul ven a donesl mi dáreček - krásnou hromádku hlíny až do obýváku. Donos a pod nos. Nebo třeba osolený čaj, to je taky lahůdka - ještě jačí máslo a člověk je rázem zase v Asii. Jak snadné :o)

A jak poctivě sprchuje všechny svoje hračky. Sám je špinavý od hlavy po paty, ale hračky musí být v rychtiku. Teď tady strašně čuchá k éterickému oleji a dělá "ble". NO, po pravdě, nedivím se mu. Zrovna tenhle nevoní nijak valně.

JO a taky jsem mu dneska zas velmi nepromyšleně dala papíry a propisku do pokojíčku. Výsledkem je popsaná ta světlá lajna mezi kachličkami v obýváku, tričko a stůl. V bloku není po čárce skoro památky, až na pár motolic, kt. nevím, co znamenají. Prcek se mi to teda snažil vysvětlit, ale kdo-ví-proč jsem ho zcela nepochopila. No ale nakonec jsem si nechala popsat ruce a jeho taky počmárala a na tričko mu namalovala kočičku (snad to půjde vyprat).

No nic, to je vsjo. Jdem baštit :o) Mějte se zatím krásně.