Město

Začala jsem psát status a jak vidíte (resp. čtete), je z toho celá poznámka. Zatím mám sice jen první větu, ale komu to vadí, že? Přistihla jsem se totiž, že v poslední době než abych napsala status anglicky, radši na něj dlabu. A tak sem jen házím hudbu nebo linkuju z fleru a mnohdy to doplňuju skřeky a orgastickými výkřiky... Taky žádnou poznámku jsem už dlouho nenapsala, vlastně teď už na ní docela intenzivně pracuju. Třeba bych mohla napsat něco o Szegedu.

Musím uznat, že jsem si to město docela užila. Po cestě tam jsem byla strašně vystresovaná. Především proto, že jsem anglicky nemluvila už ani nevím jak dlouho. A taky se dá říct, že potkávání nových lidí mě kdovíjak netěší. A teď jsem před sebou měla pár dnů v úplně cizím městě s úplně cizíma lidma. No klepala jsem se pěkně. Ještě, že se mnou jela Marie, protože vlastně sama bych tam vůbec nejela.

Pozitivní taky bylo, že jsem se po cestě stavila v Brně a prohlédla si nově oděný byteček té šílené "Číňanky", kt. se učí snad všechny možné i nemožné verze čínštiny a ještě ovládá to krásné čínské zpívání... (protože Číňani nemluví, ale zpívají). NO pěkné to bylo. I na absinth došlo. A ani opilá jsem nebyla ;o)

Cestu jsem tedy nakonec přežila a i seznámení s Peršanem a Japoncem a dalšími lidmi proběhlo v pohodě. Dokonce jsem ze sebe dokázala vydolovat pár vět anglicky a neudělat v nich ani jednu chybu ;o)) Byla jsem i na díze, snad po sto letech ! Neuvěřitelné. Pravda, stihla jsem se i ožrat a opít (jo, je v tom rozdíl). Taky jsem fotila jako blázen a chodila na dlouhé procházky, sama.

Marie mě vzala do největšího kostela v Szegedu. Kecaly jsme tam asi dvě hodiny, aniž by na nás někdo naběhl a vyhrožoval nám vyhozením na dlažbu :o) A byl uvnitř krásně vymalovaný, pořád bylo na co koukat. Ale měli zavřené zpovědnice... to jim neodpustím. Částečně to vynahradili obchůdkem, umístěným přímo v kostele. Nakoupila jsem si tam pohledy a náramek s křížkem a panenkou Marií a taky svůj první růženec, kt. jsem po zbytek pobytu buď žmoulala v ruce nebo hystericky hledala po kapsách či v kabelce.

A viděla jsem snad svůj první Japonský film - nehoda, on přežil, ona ne - jde znovu (amnézie) studovat medicínu - při pitvě on zjistí, že mu na stole leží jeho šílená (při nehodě zabitá) laska - zároveň ho sleduje další holčina a celé je to takové ... psycho ! Moc pěkný ;o) a nejlepší na tom bylo to čvachtání, když se studentíci hrabali ve vnitřnostech... super zvuk :o)

Jo a Tokaji je naprosto boží, slaďoučké víno. Už ho mám doma a těším se na něj jako malá :o) A Uniqum (či jak se to píše) chutná jako naše trošku silnější Becherovka. Když pak na to dáte ještě další Tokaji Muskotály a pak ještě dvě vodky smíchané v džusem, je radost doma až na půdu a komínem ven. Pěkný to bylo :o) Ráno jsem zdrhla, ani jsem se nerozloučila (ne, že bych nechtěla). Tohle utíkání mi fak jde...

Zapamatovala jsem si i něco Maďarsky. Třeba: Mi a neve? - Kamila vagyok, Szeretlek, Szia, Puszi, Egeshegedre, Mi van?, Keszenem... možná bych si vybavila i další věci, ale nemyslím si, že by to bylo nezbytně nutné :o)) (hlavně doufám, že to mám všechno dobře napsané).

Zpátky jsem už jela sama. Kupodivu jsem byla nervozní jen trochu. Zvládla jsem Budapešťské metro i nákup všech možných i nemožných lístků a jízdenek (jen na vlak a na metro ;o) a nespletla jsem si směr a pod. Cesta prostě na pohodu.

Baví vás to ještě? :o)) Jestli ne, tak nezoufejte, už mě stejně nic nenapadá. Fotky ze Szegedu mám už na zdi (další ještě přibydou) a žádné další perly už ze mě rozhodně nevypadnou.

Ačkoli možná přeci jen - dostalo mě, jak je Tisza v Szegedu špinavoučká. Břeh plný odpadků, voda plná plovoucího něčeho, na tom něčem sedí racci, u břehu jsou taky jakési velké hausboty, na kterých se dá půjčit kajak nebo loďka. Kousilínek od řeky je docela živá silnice, od ní vedou k řece schody, na kterých se dá samozřejmě sedět, pokud nejsou zrovna zalité vodou. Musím uznat, že jsem lačně pokukovala po protějším břehu, ale přecházet přes most se mi nechtělo, protože jsem nějak nedoviděla jeho konce a nechtělo se mi bloudit. (i tak jsem se dvakrát ztratila, ale pak zase našla, takže to nebyla taková hrůza)

Když jsem u vody byla poprvé (s Marií) říkala jsem si, co že je to za hnus, ale když jsem tam pak šla dvakrát sama, docela jsem si to místo zamilovala. Se všemi těmi odpadky, racky, pokaděným "podmostím" od holubů, mrtvolkami ptáků v různém stádiu rozkladu (aaaaa... ty bych dokázala očumovat hodiny a hodiny...), rybáři, kt. vypadali jako že tam sedí už hodně let... Nádherně odporná Tisza.

Na druhou stranu je Szeged plný jinanů, macešek a vůbec kytiček všeho druhu a je nádherně čistý. Našla jsem tam i pár soch, na kt. jsem byla zvyklá už z Bratislavy. Třeba sedící unuděnou slečnu nebo klauna, na kterého se dívá z druhé strany ulice elegantní maminka s dítkem :o)

A Szeged rovněž dostává milion bodů za každou velkou louži, do které jsem já mohla s rozběhem skočit a bavit se tím, jak se voda rozstřikuje do okolí :o)

Tak a teď už fakt končím ... Shab Bekheir !