...až dospějeme. Ale kam?

Včera jsem byla na koncertě Jana Budaře. Těm, kt. ho už takhle krásně na živo viděli, stačí jen tahle první věta. Pro ty ostatní píšu i další řádky, aby jaksi... no aby si ty písničky poslechli a smáli se nebo slzeli, tak jako já :o)

Ještě než jsem nastoupila do vlaku, přišla mi sms od té malé zlobivky, kt. mi dycky něco ukáže a pak mě nechá se v tom ráchat (protože ona už je vyráchaná a není jí pomoci, takže to musí jednoznačně poslat dál, aby se šplouchali i ostatní, jasný), že už je na místě, že máme místa úplně vepředu a že Honza Budař zkouší !!! (možná napsala ještě o jeden vykřičník víc, ale to je asi fuk, že?). Dorazila jsem asi dvacet minut před začátkem koncertu. Budaře jsem sice neviděla, ale zato měl přes mou židli přehozený kabát a tašku a na stole položený klobouk. Ehm... jsem si sedla na jinou židli a nábožně koukala na ty věcičky. Marťa taky koukala. Jsme koukaly... Je pravda, že za chvíli už jsme obě srandovaly a smály se jako blázni (klasika) s tím, že se určitě v té extázi, do kt. se během koncertu dostanem, vrhneme ke klavíru a bude se to celé muset přerušit a noviny o nás budou psát a tak. No nakonec se nic takového nedělo, ale euforie to byla velká i bez toho :o)

Pořadí písniček si samozřejmě nepamatuju, protože jen co se poprvé usmál, byla jsem ztracená (a Marťule se jen smála, šak mě zná), ale tuším, že hned při druhé písničce (Tanečník) vyzval Budař publikum, aby se osmělilo a přišlo tancovat. No netrvalo to přemlouvání dlouho a jedna ručka se zvedla. Marťa mi pak řekla, že ta slečna tancovala už v Balbínce (Balbínova poetická hospůdka v Praze). K ní se pak přidal ještě vytáhlý mladík od našeho stolu. Teda... předvedli něco, co nikdo nečekal. Lidi pískali, pokřikovali, juchali, řvali na celé kolo, tleskali !! No úžasný to bylo; jako by to měli secvičené dopředu ! Budař z toho nic neměl, ale minimálně ryk publika mu zajisté aspoň trochu ten zážitek zprostředkoval :o) (seděl k nám tak nějak napůl zády a napůl xichtem, ale na tparket neviděl).

Chíli hrál poklidné písničky, chvíli do klavíru mlátil tak, že se zdálo, že se ten stařičký ubožáček rozpadne. Ale přežil to. Jak klavír, tak Budař. Pravda, ten ušlechtilý nástroj na tom byl o něco hůř, protože pozbyl strunu. Dlouhý táhlý zvuk se ozýval pokaždé, když na danou klávesu Honzík uhodil (a to jí ani nemusel nadávat). V druhé půlce koncertu se mi zdálo, že při hraní ve výškách se ozývá něco jako cinkání, kt. teda určitě běžně klavír nevydává :o) No Budař sám o sobě říkal, že je klavírní samouk a že teda nezná dril učitelek, kt. velmi rády dokola opakují větu "Nemlať tak do toho!" ... a tudíž trpí každý klavírek, na kt. hraje, protože on hraje opravdu s vervou sobě vlastní a to s vervou tak silnou, že ji některé tyto fortelné nástroje nevydržely a navždy odešly (asi do dřevěného nebe nebo kam).

Budař každou písničku nějak uvedl, povykládal příbeh a nezapomněl zmínit film, ve kt. se vědci potýkají s Bohem. No dá se to najít na YouTube pod názvem "what the bleep do we know", ale je tam toho nějak moc a já se přiznám, že se mi v tom nechce hrabat (taky proto, že bych tomu stejně prd rozuměla). Ale je pravda, že je toho celá série a asi to funguje tak, že dycky nějaký (kvantový) fyzik vysvětluje konkrétní jev (tak trochu Big Bang, ale vlastně vůbec). Viděla jsem akorát tohle video a úplně špatně to teda nevypadá. Tak třeba to někdo z vás zná a pokud ne, tak možná pozná (pokud bude chtít). Mno a taky říkal, že součástí toho videa, kde Ti vědci "bojují" s Bohem, je i cosi, kde zase vědec (pro změnu) ukazuje na skleničkách naplněných destilkou a popsaných pozitivními (Miluji Tě) a negativními (Chcípni!) nápisy a slovy. Krystaly z pozitivních skleniček jsou krásné květinky (jako vločky) zatím co krystaly té destilky z negativně laděných skleniček jsou divně zkroucené. Vzhledem k tomu, že nás tvoří z 60 procent voda...

Kdo ví, jestli je to pravda nebo ne (to video jsem jaksi ještě nenašla), ale něco na tom je. Všechno negativní (ale i pozitivní), co v životě zažijem se v nás ukládá a může se to i různými způsoby projevit (ale nemusí). Tak prej máme být hodní :o)

Napsala jsem toho už víc, než jsem si představovala, takže vám sem hodím už jen písničky a vy poslouchejte ...

Hajzlpapír, chleba a cola
Mezihvězdný
Nikdo neví, co je za smrtí
Makrela
Erekce
Dechovka na přání
Blind from love
Máminy prsa

...a mějte se krásně !

PS: málem bych zapomněla - Stránky Jana Budaře a Eliščin Bandu