Jdeme se družit...

No já jsem tedy spisovatelka, vskutku. Můj blog je úplně narvaný záznamy, že? :o) Ale co nadělám, někdy na to spisování fakt nemám náladu. Ale něco tady mám a podělím se o to s vámi.

Včera jsme byli s prckem mezi lidma ! No považte ... skoro nepředstavitelné, že? Šli jsme se s dítkem družit mezi maminky a děti. V Klecanské škole (a školce) se totiž konají po celý týden pravidelné aktivity Občanského sdružení Pravý Hradec. Malování a jiné tvořeníčko, tanečky a zpívání, cvičení mrňousků a batolat. Mají i nepravidelné aktivity, jako např. tuto sobotu pedig a někdy později seznámení s hudbou (pro rodiče) a dokonce nějakou výuku hudby přímo v rodině (ne jen pro dítě, ale i pro rodiče... pro celou rodinu prostě). Dokonce dávají i lekce klavíru nebo hry na flétnu.

My jsme se vypravili včera (tedy ve čtvrtek) na zpívání a tvoření. Zpívání probíhalo tak, že prcek lítal jako pako dokola a já jsem seděla na bobku a zpívala nebo běhala za ním. Potěšilo mě, že takových pošuků bylo ve třídě víc. Ovšem je třeba dodat, že děturence a zvláště to mé, se rády seznamují s novým prostředím a všechno si musí napřed vyzkoušet. Takže pevně věřím, že to příště už bude lepší a dokonce si i něco zazpíváme. Když paní učitelka (nebo jak se té paní "vedoucí" v tomhle případě říká) vytáhla rumba koule a jiné druhy třískátek a hrkátek, byl prcek první u hromádky nástrojů a vybíral. Pak s tím chvíli hrál a nakonec to pěkně spořádaně vrátil zase na hromádku. Dokonce byl obě písničky pěkně v rytmu. Zpívali jsme o koníčkách (prcek mi seděl na hrbu), kočkách, pejskách, ovečkách a jiném druhu domácího zvěrstva, ale i o jiných věcech, to dá rozum, já už si ale ty písničky nepamatuju. Ale bylo krásné pozorovat, jak některé děti prostě sedí na zadku. To je něco, co fakt neznám.

Druhá hodina byla ve znamení lepení, trhání, stříhání, štětečků... Ale taky toho, že opět některé děti seděly mámán na klíně a lepily a jiné (ano, uvažujete správným směrem) - jako třeba moje - běhalo zase jako to pako kpo místnosti a vždycky se jen na chvíli přišlo mrknout, co to ta máma dělá. Prcek přibehl, mrknul, zkritizoval nebo pochválil průběh a zase odběhl. Za pár minut už takhle běhala i holčička tvořící sousedky a za dalších pár minut i jiné děti a šíleně řvaly. No já jsem se jen smála, protože prcek a jeho divošství opět zapracovali a strhly pozornost více než jednoho dítěte. Maminky se ani moc nesnažily děti brzdit, páč byly taky rády, že se děcka vylétají.

Nakonec jsem tedy vytvořila rybičku vystřihnutou z kartonu a polepenou útržky všeho druhu. Opravdu vypadá, že ji lepilo malé dítě (aniž bych se nějak zásadně snažila). Rybička přijde na zeď a my se příští týden opět vypravíme do světa. A to jsem ještě zapoměla říct, že to celé stálo 40 Kč a že v pondělí asi půjdeme ještě cvičit :o)

Dětem zdar !